Osobnosti

Friedrich Wannieck (1838 - 1919)

Friedrich Wannieck (18. července 1838 Brno – 21. dubna 1919 Merano) byl rakousko-uherský, respektive moravský podnikatel a politik německé národnosti.

Narodil se v roce 1838 jako třetí dítě v brněnské soukenické rodině. Vystudoval vídeňskou polytechniku a Polytechnikum Karlsruhe. V 25 letech podnikl studijní cestu do Londýna a do Skotska. Po návratu do Brna zde vedl stavbu firmy Löw a Sehnal. V roce 1865 začal sám s podnikáním ve strojírenství. Založil si malou továrnu na zahradě svého domu (Trnitá 21, Brno). Toto byl začátek tzv. Vaňkovky, jak byla již tehdy nazývána.

Mezi svými zaměstnanci byl velice oblíbený, když pro ně zařídil sociální podporu v nezaměstnanosti a nemocenskou. Sám do pokladny přispíval poměrně velkou sumou. Vystavěl také byty pro invalidy a postižené pracující v jeho továrně. Jedná se o čtyři dosud stojící dvojdomky ve Viniční ulici vBrně-Židenicích, označované jako Wannieckova kolonie či Friedrichs-Ruhe. Už od roku 1866 byl zván na nejrůznější přednášky a stával se stále známějším i v širším okruhu společnosti.

Zajímal se o projekt kulturního domu pro německy mluvící obyvatelstvo Brna a podporoval jeho stavbu. Sbírka byla započata již v roce 1872, stavba Německého domu však byla zahájena až roku 1888. Německý dům dnes neexistuje, na konci 2. světové války byl poškozen a následně jako symbol německého národa v Brně stržen. Nacházel se na dnešním Moravském náměstí.

Friedrich Wannieck se podílel na vzniku pěstitelské ovocnářské školky Victoria v Želešicích. Roku 1877 založil stromkové školky Victoria Baumschule. Tuto později mezinárodně proslulou zahradu se štěpořskou a ovocnářskou školkou pojmenoval podle své ženy. V roce 1901 vznikly návrhy nových objektů, letního sídla, od vídeňského architekta Karla Adalberta Fischla (1871 – 1937), které v roce 1902 postavil brněnský městský stavitel a podnikatel Eduard Exner. 

16. října 1894 složil slib poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kam nastoupil poté, co zemřel Gustav Winterholler. Reprezentoval městskou kurii, obvod Brno. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1897. Politicky byl stoupencem německých liberálů. Po svém nástupu do Říšské rady se stal členem klubu Sjednocené německé levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) proudů. Z tohoto klubu ale v listopadu 1896 vystoupil v rámci hromadného odchodu některých poslanců.

V roce 1891 byl jmenován čestným občanem Brna, přesto z něj v roce 1903 odešel. Přestěhoval se do Mnichova a následně do pozdější severní Itálie. Zemřel 21. dubna 1919 v italském Meranu a je pohřben v Mnichově.

Zdroj: Wikipedia

V roce 2019 jsme si pripomněli 100 let od úmrtí této pro Želešice významné osobnosti. Pezentace místostarosty obce k tomuto výročí je k dispozici zde:  Friedrich Wannieck (1838 - 1919) (PDF 10.18 MB)

Franz Ritter von Felbinger (1844 - 1906)

Franz Felbinger, od  února 1870 Franz Ritter von Felbinger (8. července 1844 v Hainburgu na Dunaji - 15. července 1906 v Třebíči byl technik, inovátor, vynálezce potrubní pošty, majitel hotelu Grand v Brně a v neposlední řadě zručný malíř rakouského původu, který od roku 1878 působil v Želešicích. 

Franz Felbinger byl synem Karla Felbingera. V roce 1870 získal coby zástupce ředitele C.K. Centrálního ředitelství tabákových továren (Vídeň, Seilerstätte 7) dědičný titil rytíře řádu Železné koruny  . 

Felbinger studoval na vídeňské polytechnice (nyní Vienna University of Technology) a stal se inženýrem. Po absolutoriu působil jako praktikant v továrně na stroje. Poté pracoval několik let jako konstruktér ve Spojených státech. Po návratu z Ameriky v roce 1872  začal pracovat pro vídeňskou firmu Union Baugeselschat na konstrukci lanové dráhy na severním úbočí Leopoldsbergu (dominanta  s kostelem Leopoldskirche nad Vídní) ve směru na Kahlenberg. V roce 1873 zpracoval projekt pro pneumatickou dopravy zemřelých pro vídeňský centrální hřbitov, který však z etických  a náboženských důvodů nebyl realizován. V letech 1874 až 1875 zkonstruoval ve Vídni systém nepřetržitého provoru potrubní pošty, jehož strojní zařízení bylo Felbingerovým vlastním patentovaným vynálezem. Následně přijal nabídku generálního pošmistra Heinricha von Stephan z Berlína, kde realizoval projekt potrubní posty, jejíž provoz byl zahájen v prosinci roku 1876. Je mu připisována i konstrukce pneumatických potrubních systémů v Mnichově a Hamburku, jakož i provádění tzv. domovních potrubních pošt v dalších městech.

Po sňatku s dcerou městského architekta a stavitele J. Wernera v Brně se usadil na Moravě. Svatba s Louise Wernerovou proběhla 9.10.1875 v brněnské katedrále Sv. Petra a Pavla. Díky sňatku se stal majitelem hotelu Werner, který později přejmenoval na hotlel Grand. Zde Felbinger zavedl vůbec první elektrické osvětlení v Brně na principu Jabločkovovy svíce. V roce 1878 pořídil usedlost a pozemky v tehdy téměř výhradně něměckých Želešicích v údolí Bobravy, kde postupně vybudoval prosperující a věhlasný zemědělský podnik s vinicemi a ovocnými sady. Tento později v roce 1897 rozšířil o továrnu na konzervování zeleniny a ovoce a i zde jako technik uplatnil řadu v té době inovativních technologií. Sídlem Felbingerových v Želešicích byl Luisenhof, pojmenovaný po Felbingerově manželce, který je dnes v Želešicích znám jako "Beruška".

Pravděpodobně na sklonkuz 70. let se Felbinger začíná věnovat malířství. Jejho prvním učitelem je professor brněnské něměcké techniky Emil Pirchan. Jako malíř se Felbinger poprvé před veřejností prezentuje jedním zátiším a studií hlavy v roce 1882 na výstavě  Mährische Kunstvereinu. Později se věnoval studiu malby na Akademii výtvarných umění v Mnichově u Nikolause Gysise a později patrně i u Fritze von Uhdeho, jehož vliv je v následných Felbingerových pracích vysledovatelný.  

Felbinger umírá ve věku 62 let na následky otravy krve v roce 1906 a je pohřben na hřbitově Želešicích, kde je doposud umístěn náhrobek označený pouze stroze "Felbinger".

Syn, Karl Felbinger (1877-1936), vedl společnost do roku 1919 a  po smrti Friedricha Wanniecka (1838-1919) převezala společnost Franz Ritter von Felbinger und Co. i jeho podnik Victoria Baumschulen. Po 1.světové válce ovšem došlo z důvodu dodávek ve válce poražené straně k úpadku společnosti a její likvidaci v roce 1920.

Zdroj: R.Veselý s využitím Wikipedia.de